ÚDAJE A POPIS
DATUM AKCE: | 2005-03-19 |
LOKALITA: | Maďarsko Hévíz - thermální jeskyně |
TEPLOTA VZDUCH: | 10°C |
TEPLOTA VODY: | 39°C |
MAX. HLOUBKA: | 43 m |
MIN. VIDITELNOST: | 3 m |
MAX. VIDITELNOST: | 50 m |
ÚCASTNÍCI: | Honza Spáčil, Aleš Huklivszki |
PROFIL PONORU: | zde |
| |
POPIS:
14 Existují prý jen dvě místa na světě přístupná pro veřejnost, kde lze zažít právě tento potápěčský zážitek. Obojí je
pro nás trochu vzdálené, ovšem maďarský Hévíz je v porovnání s Mexikem přeci jenom blíže. Níže popsaná akce se proto
odehrávala právě zde.
Na začátek doplním, za laskavého svolení Fredyho, jeho pár zajímavostí 'geologicko-petrografických' :) :
Vývěr vody je mezi strukturálními lomy, nahoře je jílovitý pískovec, dole pak vápenec. Teplá voda vyvěrá
z různých vrstev, tyto vrstvy mají různou teplotu a hlavně složení.
Pokles objemu vyvěrající vody, jak divemaster vždy zdůrazňuje, způsobil 'Program Eocen', hloubková těžba uhlí a bauxitu,
kde byla cíleně odčerpávána voda kolem lomu, aby bylo zabráněno zatopení a aby bylo sníženo nebezpečí vývěru v šachtách.
Naštěstí už je toto celé ukončeno, ale asi se jim povedlo převrtat nějaká vodotěsné vrstvy, protože hladina podzemní
vody se už úplně nikdy neobnovila. Dnešní průtok vody z vývěru je okolo 420 litrů, dříve to byl prakticky dvojnásobek.
S vydatností vývěrů též souvisí i doba, za kterou se voda v lokalitě 'vymění', před výše uvedenou težbou se jednalo
o cca 48 hodin, dnes to je, logicky, dvojnásobek.
Nejhlubší místo vývěru není nejteplejším, to je zdroj č.VII. Nejhlubší zdroj je č.IX, který se nachází v hloubce
cca.50m, vpravo dole u prkna.
Zajímavostmi jsou také krystaly markazitu, což je z chemického hlediska sulfid železa. Vznikaly podél cest vývěrů,
perfektně jsou například vidět vypreparované z podlože na pravé straně prkna, můžete to studovat při čekání na kolegu.
Vznikají i dnes, jsou například vidět dole kolem zdroje č.III a č.IV, na zemi se jich povaluje spousta drobných, tak
jak se ochlazuje teplá voda. Vpravo, asi 2 m výše, na úrovni konce desky je obrovský krystal markazitu, ale doporučuji
nesahat na něj.
Jinak celé okolí je sopečného původu, ještě z dob Pannonského moře. Dobře viditelné, vypreparované kužely bývalých
vulkánů dnes dávají velice úrodnou pudu pro pěstování vína - Badacsonyi szürkebarat, Csopaki rizling jsou z nich
asi nejznámější. Zhruba na stejném tektonickém zlomu se nacházejí i jeskyně v Tapolca, ale tam už vyvěrá jen krasová
studená voda.
Vše ohledně Hévízu začalo vlastně velmi zmateně. Nejdříve příspěvek od Fredyho v konferenci scuba-cz o dvou volných
místech, nad kterým jsem se zasnil a pak s trochou lítosti zmáčknul delete. Pak zpráva od Evy, že jedou s Arnoštem.
Následovala fáze kdy Arnošt nejede a tak se rozhodnu jet s Evou sám. Následuje hledání jakýchkoliv informací o Hevízu
a vše se zase mění tím, že Eva vlastně nejede .. No a když už jsem se já dostatečně navnadil, chci už jet a začínám
pro změnu shánět druhého do party. Nebudu to celé už déle popisovat, nakonec jedu s Alešem i přesto, že v úplném závěru
by Eva s Arnoštem vlastně chtěli jet :)..
Na přípravu máme týden, i když vlastně není co připravovat, ponor je ač relativně hluboký, technicky nepříliš náročný.
Drobný problém vzniká snad jen u rozhodování, jaký zvolit oblek, variant je vzhledem k silně netypickému prostředí více.
Nakonec se rozhoduji pro polosuchý neopren, což se ukázalo jako dobrá volba.
S Fredym si vyměníme pár informací po telefonu a maily, dohadujeme se na odjezdu v pátek z Prahy, směr Komárno.
Plán akce je jednoduchý - v pátek dojet do Komárna, přespat za laskavého svolení i pohoštění ve sklípku u Takácsu,
sobota brzy ráno odjezd do Hévízu. Zde plánovaný ponor, okolo čtvrté hodiny odpolední návrat do sklípku na Slovensko,
přespání a v neděli odjezd zpět do Prahy. Což se přesně takto i povedlo.
V pátek se okolo třetí odpoledne potkáváme konečně osobně s Fredym, přemístíme náš cajk do Fredyho auta a odjíždíme.
Kousek za Prahou se setkáváme s dalšími dvěma účastníky a společně okolo deváté hodiny večer přijíždíme k Takácsum
do sklípku. Zde už je většina ostatních účastníků, seznamujeme se a s díky přijímáme pohoštění. Následuje přibližně
do jedenácti hodin 'volná zábava', při které mimo jiné od Fredyho, který už se na Hévízu potápěl devětkrát, vyzvídáme
co nejvíce informací. Po jedenácté jsme po dobrém vyhnáni do postelí, ze kterých jsme ráno před pátou hodinou
nemilosrdně vytáhnuti.
Ráno se rychle sbalíme a okolo půl šesté přejíždíme bez problémů blízké hranice s Maďarskem, kde se setkáváme s dalšími
ponoruchtivými lidmi. Za přibližně tři hodiny přijíždíme do Hévízu. Počasí je tak trochu nevlídné, poprchává, ale
asi nikomu z nás to nevadí, jsme zvědaví co bude následovat. Chvíli čekáme a dopřáváme divemasterům prý čas na snídani
a následuje 'breefing', při kterém se dozvíme většinu potřebných informací ohledně následujícího ponoru. Úvod se
týká historie potápění na Hévízu, následují obecné informace o lokalitě a na závěr se probírají již konkrétní pokyny
k ponoru a jeho organizaci. Poté jsme podle vyplněných dotazníků rozděleni do skupin k jednotlivým 'průvodcům' a
celý úvod v povzbudivém malém prostoru s barokomorou je u konce :).
Dostaneme přidělenou malou pojízdnou plošinu-vozíček na převoz lahví a olov, vyložíme cajky z aut a přesouváme se i
s vozíkem do určené části lázní. Následuje příprava před ponorem, u někoho rychlejší, u jiných zase s velkou časovou
rezervou. Jednotlivé skupiny mají přibližně půlhodinové časové rozestupy. Jsme umístěni v zadní části lázní, k dispozici
máme chodbu spolu s převlékacími boxy, toaletami a sprchami. Všude je neodbytně přítomný nepříjemný sirovodík a velké,
velké horko, chodba je silně vyhřívaná. Kdo je připraven na ponor, musí projít do sousední budovy po přesně vytýčené
trase. Vztahy mezi lázněmi a potápěči prý nejsou zcela ideální a tak není možné se pohybovat oblečený jinak než
v plavkách kdekoliv jinde než v přesně vytčené trase. Potápěči pochodující mezi lidmi v plavkách a ručnících jsou
ale bráni jako zajímavá atrakce pro ráchající se převážně důchodce.
Vstup do vody prakticky přímo nad jeskyní, z dřevěné plošiny se schody, kterých je jinak okolo značné množství. Po
vyvážení následuje plavání po hladině přibližně padesát metrů k plovoucímu kanystru, od kterého je natažený fix až
přímo do jeskyně. Od přibližně devíti metrů, kde je umístěna malá plošina, se klesá i podél dvou kovových trubek,
které přivádějí vodu přímo z jeskyně do lázní. Platí zde pravidlo se držet fixu při sestupu i výstupu, z důvodů
možnosti sesunu části kalového svahu. Což se sice lehce nařídí, ale mnohem hůře dodržuje, protože většinou zde
narazíte i na další skupinu, která buď právě sestupuje, nebo naopak 'visí na deku'. Pojem o rychlosti sestupu
i výstupu navíc komplikuje spousta jak vydechovaných bublin od níže se nacházejících potápěčů, tak i různých částic
ve vodě, které vlivem proudění teplé vody víří všude okolo vás. Dobré orientaci nepomáhá ani všudypřítomný kal
z rašeliny, která je zde opravdu všude. Obecně viditelnost v jezeře se mění ve velkých výkyvech, od nádherné
viditelnosti okolo deseti metrů až po viditelnost bídnou. Voda bývá zakalena jak pevnými sloučeninami síry či rašeliny,
tak i 'opalizujícím' nádechem. Takže doporučuji zanoření relativně rychlé a dávat si pozor na vztlak a prostor pod
i nad sebou s ohledem na jiné potápěče.
'Naše' skupina měla pořadové číslo 4 a byli jsme jen dva a průvodce. Tedy vlastně průvodkyně, jako jediní jsme měli
to privilegium se potápět s Beou (Beatou), na ostatní "vyšli" chlapi :) .. Okolo dvanácté hodiny jsme se přesunuli s
výbavou ke vstupním schodům, vlezli do vody a vyzkoušeli si vyvážení. V mém případě byla kombinace staršího 7mm
jednokusového neoprenu, 2x10L dvojče, 4mm backplate s křídlem a děleného světla pohodlně vyvážená tak, že nebylo ani
potřeba žádné "olovo". Ve vodě jsme počkali na Beu, poté si znova velmi stručně zopakovali pravidla a u kanystru
s uchyceným lanem jsme se zanořili. Při klesání je velmi znát proud přirozeně stoupající vody, který nadnáší, je
třeba kontrolovat sestup i vizuálně, buď pomocí hloubkoměru či alespoň lana či níže trubek. Při sestupu jsme potkali
předchozí skupinu, která si právě odbývala svoji dekompresi, a sestoupili jsme k šikmému ústí jeskyně. Zde už pak šlo
vše velmi rychle, divemaster se protáhla první i druhou přepážkou a já a Aleš jsme ji následovali. Průlez přes oba
otvory není tak dramatický, jak si jej asi všichni představují, šlo to celé relativně v pohodě. Sklonit hlavu a pak
už jen se přitahovat za ruce uchycením za boky dřevěné lávky, to je jednoduchý a funkční návod jak se dostat do jeskyně.
V jeskyni si mě Bea ihned přitáhla k sobě, ani jsem se nestačil pořádně vzpamatovat a vyvážit a už jsme plavali v
jeskyni ve dvou okruzích. Vzhledem k celkovému spěchu jsem si stíhal prohlídku jeskyně užívat až spíše ke konci, což
je trochu škoda, ale nedalo se na tom dodatečně už nic změnit. Po přibližně deseti minutách které se zdály mnohem
rychlejší než skutečně byly, jsem se usadil na dřevěnou lávku a na obhlídku jeskyně se s Beou vydal Aleš. Já mezitím
stíhal nafotit pár fotek, ze kterých se vlastně žádná nepovedla dle mých představ a v rychlosti jsem si prohlédl jeskyni.
Pak už opět vše probíhalo velmi rychle, opuštění jeskyně bylo vzhledem k proudu vody výrazně pohodlnější nežli vstup.
Následoval výstup podél lana a vlastně i trubek do přibližně 12ti metrů. K naší velké radosti jsme následně "neviseli"
na laně po dobu předepsané dekomprese, ale v obloucích plavali podél celé lokality v předepsaných hloubkách a po uplynutí
potřebného času jen o tři metry vystoupali výše a pokračovali v plavání. Jediná pauza byla u skály, kde si Bea radostně
kreslila různé blbůstky na skálu, očividně ne poprvé :).
V plavání jsme pokračovali i po předepsané dekompresi a podplavávali jsme velkou část lázní v malé hloubce. Nakonec jsme
proplavali úzkými vraty a vynořili se v té části budovy, kde jsme se převlékali.
Poté už jen následovalo odstrojení, opláchnutí výbavy, sbalení a opuštění lázní, vše naštěstí v poklidném tempu. Ještě
jsme nafotili pár snímků lázní, podívali se na nabízené mňamky místními trhovkyněmi a po malém čekáni na Fredyho, který
se za nás se všemi rozloučil, jsme naložili výbavu a odjeli plni zážitků do Komárna.
Následující události se už potápění příliš netýkají, ale přesto tvořily neméně příjemnou a zajímavou část akce :).
Takže jen velmi stručně, do sklípku jsme dorazili okolo sedmé hodiny a od té doby jen pili, jedli, hodovali a veselili
se tak, jak se v dobrém vinném sklípku veselit dá :). Za zvláštní zmínku stojí hlavně místní dvě speciality, "medvědí packy",
což jsou vykostěná vepřová kolínka, a výborné víno alibernet, specialita sklepa rodiny Takácsu. Obojího (a spousty dalšího)
bylo k dispozici více, než jsme zvládali konzumovat, a tak o zábavu bylo postaráno.
V neděli dopoledne jsme spokojeni odjeli a k večeru jsme v pořádku dojeli domů.
Celkově hodnotím akci naprosto nadšeně, vše se povedlo nad očekávání a VELKÉ poděkování patří hlavně Fredymu Takácsovi za
výbornou organizaci celé akce a celé jeho rodině, která se o nás skvěle postarala na Slovensku. Také děkuji i všem ostatním
účastníkům, se kterými jsem se potápěl a měl možnost prožít více než zajímavý weekend.
Pár doplňujících informací pro ty, kteří se pojedou na Hévíz poprvé potápět. Tato lokalita je výjimečná, má mnoho specifik,
které jinde nenajdete. Předně teplota vody. Není skutečně nutné se strojit do teplého obleku, voda v jezeře má minimálně
20°C a přímo v jeskyni okolo 38°C. Jako ideální oblek doporučuji po zkušenostech asi 5mm neopren, jednu vrstvu po celém
těle. Zabrání jak přílišnému přehřátí v jeskyni, tak i drobnému teplotnímu šoku při opuštění jeskyně a hlavně prochladnutí
na následné relativně zdlouhavé dekompresi.
Voda na této lokalitě "méně nese", takže obecně z hlediska vyvážení uberte 1-2kg zátěže. Je to realita, fyzikální zdůvodnění
neznám, ale stačí si jen chvíli zaplavat, aby člověk pochopil, proč mají ti důchodci okolo sebe nafukovací kola :)..
Rozdělení do skupin probíhá podle zkušeností potápěčů, nejdříve jsou do vody méně zkušení, "mazáci" či lidé kteří se zde
už potápěli až jako poslední. Skupinu tvoří dva až tři potápěči a jeden "průvodce". Skupiny se zanořují po sobě
v intervalech 20-30 minut, raději vlezte do vody o něco dříve a v klidu se vyvažte. Není třeba mít strach z prochladnutí
ve vodě, je skutečně teplá.
Během celého sestupu zachovávejte chladnou hlavu, zmatkování vše jen zhorší (ale to asi znáte). U vchodu do jeskyně
nespěchejte (ale ani zbytečně neotálejte), přes přepážky se protahujte až uvidíte, že potápěč před vámi je bezpečně uvnitř.
Pokud máte záložní automatiku uchycenou pod krkem, obraťte ji sprchou proti tělu, proud vody může sprchu zmáčknout. Při
vstupu se pohybujte vpřed ručkováním uchycením za boky dřevěné lávky, nepoužívejte ploutve, je to zbytečné. Doporučuji
mít skloněnou hlavu, bradu na hruď, měl jsem nasazenou haubnu a během ručkování jsem měl strach že mi sklouzne maska,
jak se mi haubna "nafukovala" vzduchem a vodou..
V jeskyni nečekejte, zvláště pokud jste první na řadě s prohlídkou, a ihned se snažte vyvážit, máte z průlezu vypuštěný
kompenzátor a zbytečně pak díky vyvažování během prohlídky se soustředíte na další věc.
Při opouštění jeskyně si všimněte, že lano které vede až nahoru ke kanystru je vedené už z jeskyně, já jsem si toto
neuvědomil a zbytečně jej pak chvíli hledal.
Vezměte si s sebou pokud možno silné světlo (ale zase takových rozměrů, že vám nebude bránit v průlezu přepážek jeskyně),
pokud bude mít světlo "širší úhel", osvětlíte mnohem větší část jeskyně a lépe si uvědomíte její tvar a rozměry.
Stanovené dekompresní zastávky jsou 2min/12m, 5min/9m, 10min/6m a 15-20min/3m. Z toho plyne, že na poslední zastávce už
můžete snadno prochladnout. Ač je voda obzvláště v jeskyni hodně teplá, raději ať je vám chvíli trochu horko, než pak
zima. Já osobně jsem si teplotu v jeskyni v 7mm neoprenu ani nijak nepříjemně neuvědomil. Hodně pijte jak před tak i
po ponoru, hrozí zde silná dehydratace.
Doporučovaná minimální zásoba vzduchu je 15L/200bar. Už na první dekompresní zastávce jsou umístěné automatiky pro případ,
že budete mít málo vzduchu, takže žádné obavy. Já vydýchal za celý ponor (71 minut) méně jak 3000 litrů a to jsem ani
v nejmenším nijak se vzduchem nešetřil.
Všude kolem vás bude hodně jemného sedimentu, jak ve vlastní jeskyni (jemný bílý), tak i následně tmavá rašelina hlavně
na vyšších dekozastávkách. Mějte proto ohled na ty, co jdou do vody po vás a snažte se tyto sedimenty moc nevířit. Pokud
zvládáte, ideální je "žabí/jeskyňářský kop" pro pohyb ploutví :)
Potápění na Hévízu je prostě unikátní. Počítejte s tím, že napoprvé se při ponoru budete jen rozkoukávat a po ponoru se
shodnete na tom, že jeden ponor zde je málo. Cesta na Hévíz je sice dlouhá a i ponor nepatří k těm nejlevnějším, ale přesto
se sem, jak pevně doufám, na podzim zase rád podívám.
Ještě jednou děkuji Fredym Takácsovi za organizaci, pohoštění, ubytování i dopravu :), rád si na celou akci vzpomenu nejen
nad sklenkou výborného vína z jeho sklípku.. Děkuji i ostatním za příjemnou společnost. Dík patří i divemasterům z Hévízu,
těším se na další návštěvu této unikátní lokality!