Potápění » potápění - kontrola lokalit 26.03.2005

17 Naplánovaný sobotní ponor se nakonec změnil na něco úplně jiného :) ..
S Martinem jsme se dohodli na sobotu na ponor kdekoliv, kde bude alespoň trochu čistá voda a tak jsme jeli nejdříve na Rotavu, kde jsme díky zcela nepochopitelnému chování majitele lomu byli naposledy začátkem ledna. Pak už díky množství sněhu na příjezdové cestě nešlo k lomu zajet autem ..
S vousáčem jsme se u závory dohodli na tom, že se nejdříve na lom podíváme a zaplatíme až podle toho, jak bude voda v lomu vypadat. Nijak neprotestoval a dokonce s námi i jel k lomu.
Už na 'vyhlídce' jsme viděli, že voda asi nebude nic moc, skoro přímo pod námi se opět do vody sesunula část břehu .. Autem jsme následně dojeli jen do půli cesty, dál už bylo na silnici ještě příliš mnoho mokrého sněhu, a zapadnutí auta jsem riskovat nechtěl. Vzali jsme motorovou pilu a šli se podívat na kvalitu vody.
Na konci lávky jsme chvíli váhali nad tím, zda nás led ještě udrží či už ne, já jsem to risknul a nepropadl jsem se. Hůře na tom byl pak Martin, pod kterým se led bohužel hned u lávky prolomil a tak si Martin opět zopakoval zanoření hned u lávky do studené vody a jen v kalhotách :)).. Zajímavostí je i to, že se probořil na naprosto stejném místě jako na podzim ;). Budiž mu přičteno ke cti, že jako první nezahraňoval sebe, ale motorovou pilu, kterou okamžitě vrhal na lávku :)..
Já zatím došel až na přelom mělčiny a hluboké vody, převzal si opatrně od Martina pilu a vyřezal dva malé otvory v ledu. Led už byl velmi 'pórovitý', řezat led šlo více než dobře. Martin mi ještě z lávky podal kus klacku na zjištění viditelnosti a po zanoření jsem už viděl, že je zle.. Voda byla zakalená tak, že konec klacku, který neměl na délku ani dva metry, už nešel vidět. Pro jistotu jsem to samé měření zopakoval i nad hlubokou vodou a bylo to snad ještě horší. Takže jsem opatrně podal zpět Martinovi pilu, přeskočil probořenou díru v ledu a vrátili se k autu.
Ještě jsme nafotili pár snímků, zavolali vousáčovi a po odemknutí závory odjížděli směrem na Tatrovice, za takhle zakalenou vodu jsme skutečně neměli chuť platit ani pětník.

Dojeli jsme pod tatrovickou hráz a zde nás čekalo další překvapení v podobě vyměněných zámků u závor. Takže jsme auto nechali zaparkované na parkovišti pod hrází a šli pěšky se podívat na vodu.
Stejně jako Rotava byla i tatrovická hráz ještě zcela 'pod ledem', jen kolem zvonu už byla led roztátý. U schodů byla v ledu vylámaná díra, jak jsme se následně v pondělí dozvěděli, vylámal ji Jirka Šejba týden před námi. Takže jsme se alespoň mohli podívat, jak moc je voda v hrázi čistá. Shodli jsme se na výrazu 'horší tatrovický průměr' :).. Nafotil jsem ještě pár snímků ledu a po návratu k autu jsme pokračovali do Chodova na Bílou vodu.

Zde jsme zjistili, že voda je i na Bílé vodě zakalená stejně jako na předchozích dvou lokalitách, zde už led od krajů břehu pomalu tál. Není se co divit, veškerá špína a spad popílku na okolní sníh se spolu s tajícím sněhem přemístily do vody ..
Další lokality jsme už nezkoumali, v Chodově jsme přeložili Martinovy cajky do jeho auta a celou akci ukončili :).

Takže ač jsme se nakonec nepotápěli, byl to příjemně strávený den u vody, navíc počasí bylo přímo jarně ukázkové.