ÚDAJE A POPIS
DATUM AKCE: | 2005-12-17 |
LOKALITA: | Chodov - Bílá voda |
TEPLOTA VZDUCH: | -4°C |
TEPLOTA VODY: | 1°C |
MAX. HLOUBKA: | 7 m |
MIN. VIDITELNOST: | 8 m |
MAX. VIDITELNOST: | 6 m |
ÚCASTNÍCI: | Honza Spáčil, Martin Žemba |
PROFIL PONORU: | zde |
| |
POPIS:
53Poslední víkend před svátky jsme se chtěli po hodně dlouhé době podívat pod vodu,
konečně se mi totiž vrátil zcela nový sucháč z reklamace a tak jsem byl už docela
'natěšený' :) .. Rozhodnutí padlo na sobotu a jako lokalitu jsme si vybrali Rotavu.
Dopoledne přijel Žembouš ke mně, přendali jsme cajky do Berlinga a vyjeli směrem
Jindřichovice. Už ve Varech jsem se snažil dovolat na správce, bohužel neúspěšně.
Vyjeli jsme tedy směr Chodov, kde jsme tradičně v pekárně zakoupili něco dobrého na
snídani, Žembouš nakoupil ještě vánoční dar a odjeli jsme směrem Vřesová. Po cestě jsme
se dovolali na paní správcovou, která nám popsala jak to na Rotavě vypadá se sněhem ;) a
tak jsme se na Vřesové otočili a vraceli se lehce smutní zpět. Bohužel se na Rotavě prý nedalo projet
ani na 'vyhlídku', už od závory je cesta díky sněhu neprůjezdná.. Navíc také asi padá
možnost oficiálního protahování cesty za rozumný peníz, což byla další nepříjemná
zpráva.
Cestou zpět jsme se spíše ze zvědavosti zajeli podívat na Bílou Vodu. Cesta na parkoviště
byla sice neprotažená, ale s Berlingem průjezdná. Lokalita nás příjemně překvapila, vůbec
jsme neočekávali že většina hladiny vody bude ještě nezamrzlá. Chvíli jsme se
rozhodovali, ale nakonec nadšení pro potápění zvítězilo nad zdravým rozumem ;) a tak jsme
se v poměrně nepříjemné vánici převlékli a připravili si cajky. Nový sucháč jsem si
zkoušel už doma :), takže jsem věděl že velikostně je v pořádku, zbývalo jen otestovat
vodotěsnost.
Ustrojil jsem se už rovnou u auta, Žembouš si naložil dvojče na sáňky a
odtáhli jsme je dolů k vodě, kde se do křídla nasoukal i on. Sáňky jsme zahrabali do
sněhu, foukal dost silný vítr a co jsme ze sáněk neschovali my, to za nás zařídila
příroda :).
Do vody jsme vlezli hned pod svahem, u břehu byl ještě kus ledu, který se dal pohodlně
rozlámat. Původně jsme chtěli plavat po hladině až nad les, ale vzhledem k protivětru
jsme se raději zanořili a plavali k lesu už pod vodou. Už u břehu jsme viděli, že voda se
nádherně vyčistila, doufal jsme že tomu bude podobně i ve větší hloubce 'v lese'. Když
jsme doplavali k prvním stromům, bylo jasné, že čistá voda je naštěstí všude. I ze sedmi
metrů hloubky jsme ještě viděli vlnky na hladině a posléze i led. Prakticky celý les byl
už pod ledem, někde byl nad ledem už i sníh a tak celý ponor byl o to zajímavější,
střídání světlých a tmavých úseků působilo na nás oba skoro pohádkově. Když si k tomu
všemu domyslíte i viditelnost okolo šesti až devíti metrů, dovedete si jistě představit
jak nám pod vodou bylo :). Bohužel se ale ke slovu začaly hlásit mé zmrzlé ruce v
polosuchých rukavicích a i Žembouš se začal nějak podivně vrtět (po ponoru jsem se
dozvěděl, že měl špatně povytaženou krční manžetu a tekla mu celý ponor do sucháče za
krkem studená voda ..). Otočili jsme se tedy zpět a v poměrně svižném tempu se vraceli ke
vstupu do vody.
Vylézání z vody bylo jako vždy na Bílé Vodě trochu nepříjemné, všude hodně bláta, oba dva
jsme byli zmrzlí jak sobolí trus ;), navíc nás čekal transport cajku do sice krátkého,
ale nepříjemně prudkého kopečku na horní cestu. Obzvláště Žemboušovo dvojče nám dalo
zabrat, hádám že přesně tohle by se po ponoru dělat nemělo ;).. Z kopečka už transport na sáňkách šel mnohem lépe a navíc se relativně uklidnilo i počasí, přestalo sněžit a i vítr byl
mírnější. Bohužel ale byla teplota pod nulou, takže vše mokré velmi rychle zmrzlo a
ztuhlo. Problémy jsme pak měli nejen se sbalením křídel a sucháčů, ale i třeba s odpojením
inflátoru či odšroubováním prvních stupňů od flašek :). Dobrá nálada se nám ale velmi
rychle s rostoucím teplem vracela, ponor to byl opravdu jeden z nejlepších co na Bílé
Vodě pamatujeme, na tom jsme se oba shodli. Postupně jsme vše sbalili, naskládali do auta
a spokojeně odjeli domů.
Takže suma sumárum, odpotápěli jsme si nádherný ponor s nádhernou viditelností, jediným
extrémem bylo počasí nad vodou a i teplota vody, i v šesti metrech hloubky nepřesáhla
jeden stupeň. Neviděli jsme paradoxně v takto čisté vodě ani šupinku, ryby se před námi
pro tentokrát velmi šikovně schovaly :). Fotky z potápění nemám, podvodní fotáček i s pouzdrem se právě koupal v teple Rudého moře a tak jsem pod vodou nic nefotil.