ÚDAJE A POPIS

DATUM AKCE: 2006-02-18
LOKALITA:

Chodov - Bílá voda

TEPLOTA VZDUCH: -5°C
TEPLOTA VODY: 2°C
MAX. HLOUBKA: 9 m
MIN. VIDITELNOST: 6 m
MAX. VIDITELNOST: 12 m
ÚCASTNÍCI: Honza Spáčil, Aleš Huklivszki, Jirka Šejba, Petr Bernat
PROFIL PONORU: zde
  

POPIS:

65Dnešní potápění bylo opět v něčem zajímavé :).. Na ponoru jsme se dohodli už v průběhu týdne, podle počtu lidí, kteří se nahlásili mailem, se už jednalo na naše poměry o hromadný ponor :). Sraz byl dohodnut na jednu hodinu u brány. Je to spodivem, ale ač to v poslední době vychází spíše naopak, byl jsem u závory ještě před jednou. Jel jsem k vodě sám, Aleš se Šárkou jeli sami až k vodě a jako jediní už byli na místě přede mnou. Postupně přijel i Žebmbouš s Bobešem a než jsme prořezali díru do ledu, přjel i Jiříček a Honza Matoušek s potomkem. Počasí nám ze začátku moc nepřálo, ale pak se naštěstí velmi umoudřilo, alespoň v tom, že přestalo pršet. Drobnost, ale alespoň mě velmi potěšila.
Od Žembouše jsme se půjčili motorovou pilu (Žembouš dnes do vody nešel, zdravotní problémy) a s Alešem jsme vyrazili proříznout díru do ledu. První co mě překvapilo, byla 'povrchová úprava ledu', na ledu byla vcelku silná vrstva břečky v kombinaci led-sníh-voda. Aleš byl prozíravější, vzal si holínky, ale já jsem to měl skoro přesně pod okraj pohorek. Chvíli jsem váhal, ale pak se spolehnul na německou kvalitu obuvnického řemesla (a na to, že už ta břečka hlubší nebude ;)..) a vyrazili jsme napříč vodou k ledu na lesem.
Díru jsme prořízli na místě té poslední z ledna, ale jednoduché to nebylo. Problém byla ta břečka na ledu, síla ledu byla stejná jako minule a list pily nám už skoro na prořez nestačil. Led tedy Aleš prořízl jak to nejhlouběji šlo, aniž by ponořil a zničil Žemboušovo pilu. Mysleli jsme, že i přesto je led proříznutý dostatečně, že bude stačit jen trochu led 'prošlápnout'. Nu, mýlili jsme se ;))..
Mezitím už přijel i Jirka s Honzou a Bernisem (počet aut přesáhnul počet potápěčů :)..) a Jirka s Bernisem nasadili na Berlinga řetězy, chtěli vyjet až na cestu blízko díře. Ukázalo se, že to tak lehce nepůjde, už vyjet na obvodovou cestu bylo pro Jirku skoro nemožné, Bernis měl podobné problémy. A když se už podařilo Jirkovi nahoru vyjet, cesta byla po pár metrech stejně neprůjezdná. Nedalo se tedy nic dělat, převlékli jsme se nahoře na cestě, tahat cajky dále než je nezbytně nutné se nám nikomu nechtělo. Převlékli jsme se u aut, s radostí využili lavičky u cesty. Žembouš už mezitím odjel, což se posléze ukázalo jako drobná komplikace, protože odvezl i motorovku ;).
Postupně jsme se už navlečení do cajků přesunuli k naříznuté díře v ledu a začala se řešit zajímavá komplikace a to jak se pod vodu dostat. Protože ani přes usilovnou snahu se nám nedařilo naříznutý led pošlápnout a to jsme se skutečně snažili. Nevím zda jste už někdy viděli čtyři potápěče (a pátého co to fotil), plně ustrojené, skákat na trojúhelníkovém kousku ledu nahoru a dolu jak o život, voda stříkala všude kolem, ale led se ani nehnul. Nepomáhalo ani synchronizované poskakování, nepomáhalo skákání patami, nepomáhalo nic ;). Už padaly i tak bizardní nápady jako prořezat díru šrouby do ledu a podobné 'geniální' návrhy, naštěstí pro nás ale led v půlce povolil a viděli jsme, jak je očividně popraskaný, skákání jistý efekt tedy mělo (a aby ne, hádám že na tom kousku skákalo více jak o šestset kilo živé i mrtvé váhy). Aleš tedy začal led nalamovat v jednom ze tří rohů a jak se ukázalo, nápad to byl velmi dobrý. Poměrně rychle prolámal a posunul led asi o polovinu pod okolní úroveň, ale pak se asi vzpříčil a níže prostě nešel. Ale i to byl příjemný úspěch a povzbudil nás k dalšímu poskakování :). Nakonec jsme led přeci jenom probořili, nejdříve se mi povedlo ulomit kus rohu, který posunul Aleš no a pak to už šlo vše docela rychle. Netrvalo dlouho a díra byla vylámaná celá, ač se to na začátku zdálo skoro nemožné.
Postupně jsme se nasoukali pod led, Aleš vzal do ruky uvázaný naviják a začal velmi příjemný ponor. Plavali jsme v lese mezi stromy, ve spirále, Aleš odvíjel lano (měl ho na novém Anhinga navijáku 200 metrů), viditelnost byla opět vynikající, mezi deseti a patnácti metry. Ač bylo zataženo a do vody jsme šli už relativně pozdě odpoledne, bylo pod vodou výborně vidět, světla bylo stále ještě více jak dost, ani jsem nezapínal světlo. Plavali jsme asi půl hodiny mezi stromy, v pohodě a klidu, nebylo kam spěchat a ponor jsme si chtěli hádám všichni vychutnat. Když už lano na navijáku skoro došlo, Jiřík naznačil že už mu je zima. Otočili jsme se tedy a podél šňůry se zase vraceli, už trochu rychleji než při odvíjení. Já měl problém s vodou v pravé rukavici, měl jsem ji vevnitř úplně promočenou (dvě malé dírky v rukavici). Z vody jsme zase postupně vylezli dírou v ledu, Honza Matoušek se vracel sám o něco dříve.
Po rozmáčeném ledu jsme se zase vrátili k autům, postupně se odstrojili a převlékli a ponor definitivně ukončili.
Ponor to byl skutečně zajímavý, voda je stále velmi čistá, i když velmi studená i u dna. Sice jsme neviděli ani šupinu, ale i tak se ponor mimořádně povedl.

Drobný bonus na závěr, dvě videa (made in Bernis):

FOTOGRAFIE Z AKCE

velkyobrazek
.. a jsme ready :)
obr1 obr2 obr3 obr4
obr5 obr6 obr7 obr8
obr9 obr10 obr11 obr12
obr13 obr14 obr15 obr16
obr17 obr18 obr19 obr20

 

 Přidat komentář: 

Informace před vyplněním:

  • Vyplnění té číslice je opravdu nutné, nežertuji ..
  • Nepoužívejte HTML značky, nebudou brány v úvahu
  • Vyplňte prosím alespoň jméno a komentář ..
  • Délka vyplňovaných polí je omezena
  • Nevhodné příspěvky budou proste smazány (doufám že nebude nutné :)







xhtml rss RSS
IngressMania  Posledni aktualizace 02/09/2007 23:30 | SKYPE: spachal       © 2004-2007 ofni.lahcaps@lahcaps cw