Potápění » potápění - Rotava - 25.11.2006

93Dnešní ponor byl zajímavý ;).. Sraz jsme měli ráno u pekárny v Chodově, sešli jsme se o něco později, díky mně. Berlingo si vzala žena, já jsem zase přesedlal do Formana a teprve až cestou jsem si uvědomil, že zátěže zůstaly bohužel v mém autě. Takže zpět a pak rychle do Chodova :). Nakoupili jsme proviant a jeli k vodě. Lom a voda v něm vypadala z vyhlídky podobně jako před týdnem, horní 'metr' je byl čistý. Sjeli jsme auty dolů k vodě a začaly se dít věci :P. Nejdříve jsem začal já bádat kam mi zmizelo z flašek asi 50 barů tlaku. Pak se zase vyděsil Žembouš po změření svých flašek že má ve dvojčeti asi jen 70 barů ;). Následně zjistil, že nemá haubnu, což se pořádnou dávkou štěstí vyřešilo, já měl zcela náhodou haubny dvě :), jen musel ponor absolvovat bez své ledovky. Chtěl jsem konečně vyzkoušet novy 'prototyp' od pana Frouze, byl jsem zvědavý zda jsem to vykoumal správně. Ještě jsme vyměnili nové pružné a měkké hadice na inflátorech, což se také mimořádně povedlo a líbilo, Žembouš byl oprávněně nadšený :). Méně ale z toho, že nechal doma krytku na 'primár', což ale fatální naštěstí nebylo, jen musel dávat na automatiku bedlivý pozor. Ale opět ho potěšilo že jsem zapomněl doma foťák, takže byla naděje že pod vodou nebudu zdržovat ;) (takže dnes žádné fotky, sorry). Vše ostatní bylo naštěstí v pořádku, jen jsme upravili plán ponoru.
Po nastrojení jsme vlezli do vody, podle dohody jsme plavali mezi stromy podél levého břehu až za lávku, kde jsme se vynořili a po hladině doplavali k bójce. Po vydýchání na hladině jsme si dopřáli luxusní pád do hlubin v krásně čisté vodě, spadli jsme až na dno. V hloubce jsme nechtěli kvůli zásobě vzduchu zůstávat dlouho, pár minut jsme plavali v korytě mezi stěnou lomu a bývalou cestou, pak jsme se postupně vynořovali. Žembouš si řekl o vzduch, jak jsme byli dohodnutí a tak jsme díky dlouhé hadici v klidu plavali a postupně se vynořovali podél stěny. Přibližně naproti příjezdové cestě jsme potkali kapitálního óbr-kapra, byl už asi ztuhlý a nechal nás připlavat i relativně hodně blízko. Pak líně mávnul ploutvema a znechuceně se rozloučil :). V té době mě ale bylo čím dál tím hůře.. Cestou k lomu jsem v autě zdlábnul dva kousky pečiva, jedním z nich byla bohužel pečivová mřížka plněná masovou směsí. No a hádám že to byla ona, která v mých střevech začala dělat neplechu, krátce a stručně se mi asi v hloubce lehce 'nafouklo břicho' a cestou hore ze plyny nějak moc rozpínaly.. Výsledkem byl pocit že buď v nejbližším okamžiku hodím šavli, nebo to celé půjde velmi rychle 'spodem'. Naštěstí nenastala ani jedna varianta, ale nechtěl jsem nic riskovat a už jsem se držel blízko hladiny. No a protože mi bylo spíše čím dál tím hůře, raději jsem Žemboušovi signalizoval ukončení a vynoření a zbytek cesty ke břehu jsme plavali po hladině. Zátoka byla stejně docela zakalená, o nic jsme tedy nepřišli. Na břehu jsem se rychle odstrojil, bylo mi opravdu zle, ale naštěstí jsem cítil že se stav lepší, i když jsem prý byl i na pohled docela zelenej ;). Rychle jsme se sbalili, chtěl jsem co nejdříve domů a celé to zaspat. Žembouš za mnou jel do Chodova, cestou se mi už udělalo o něco lépe, takže do Varů jsem už dojel sám. Doma jsem si naordinoval spánek až do večera a byl to správný odhad, střeva mám řádně vyčištěna ;) a teď už je mi relativně dobře. Ale poučení z toho mám hádám na celý život..
Voda v lomu se od minulého týdne zase nepatrně zhoršila v horné vrstvě (2-4m), mezi dvanácti až dvaceti metry je pořád excelentní (okolo osmi) a na dně je odhadem stejná (1-3m). Teplejší už ale letos najisto nebude. Měkké hadice na křídlech se osvědčily, je to příjemná změna oproti současným kvalitním, ale prkenným hadicím. Já zkoušel hlavně také novou Kentovo superhaubnu, s mými úpravami, ukázalo se že kombinace dvojité vrstvy neoprénu a měkké lícnice vyříznuté ve tvaru ledovky je perfektní. Měl jsem strach z nasazování masky v tlustých rukavicích, naštěstí i to jde dobře. Po zanoření mi byla jen lehce zima na rty, zbytek obličeje ve velmi příjemném teple, haubna se postupně a hlavně pomalu zatápěla ohřátou vodou a pak už studená voda neměla šanci :). i po ponoru to je velký rozdíl, hlavu jsem měl opravdu v tepelné pohodě a projevilo se to i na celkové tepelné pohodě více než jsem vůbec čekal. Profesor Novomestský měl prostě pravdu, zateplení hlavy a tělesného jádra je pod vodou základ :). Nebýt zdravotních problémů, hodnotím ponor jako výborný, takhle jen vím že najisto na tenhle 333tý můj ponor jen tak nezapomenu :P ..