Potápění » potápění - Leštinka 10.2.2007

98Opravdu krásný ponor na Leštince, viditelnost je zde teď opravdu skvělá :).
Na ponor jsme se dohadovali až na poslední chvíli, zajímavé je to, že se původně mělo jednat o cestu Valdy pro sucháče, on ale nakonec nejel a místo něj jsme jeli my :). Na ponoru jsme se společně dohodli ve čtvrtek v bazénu, s tím, že jsme si v pátek ještě upřesnili podrobnosti. V sobotu jsme vyjížděli ráno po sedmé z Varů, nakonec jsme jeli jen ve čtyřech, Aleš se Šárkou, Miloš a já. Cesta na Leštinku je pro nás setsakra dlouhá, ale uběhlo to vcelku rychle a okolo poledne jsme už byli u lomu.
Na mistě už byl Willy s Marcelou Hovorkovou, už se postupně strojili, přijeli o něco dříve než my. Willy byl natěšený na zkoušku svého nového fotoaparátku a ani se mu nedivím, vypadal opravku 'profi' :D. Postupně jsme se ustrojili, bohužel až na Aleše, který zapomněl pár věcí doma, mimo jiné i suché rukavice, takže ponor vzdal. Spolu se Šárkou a Milošem jsme se u mola zanořili, podél hadice naklesali a prohlédli si keson a pak po směru hodin obeplavávali lom. Nakonec jsme se zasekli (teda hlavně já) na protejším břehu u kapříků. Já jsem z toho byl natolik u vytržení, že mě musela až nakonec Šárka vytáhnout na hladinu, byla jí i Milošovi už zima. Dohodli jsme se že se oba dva vzájemně vrátí po hladině a ukočí ponor a já jsem se zase zanořil, fotil jak o život a nemohl se vynadívat na tohle opradu unikátní hejno klidných ryb. Kapři se nenechali vyvést z rovnováhy ani když jsem se pomalu 'vplížil' až skoro mezi ně, jen pokus o nasvícení se jim vůbec nelíbil. Ale bublající velká potvora s foťákem je nechávala v klidu :).. Nakonec jsem se od ryb odtrhnul i já a pomalu se vracel po dně ke kesonu a následně se vynořil a ponor ukončil. Ale nechtělo se mi. Nedalo se však nic dělat, už začala být zima i mně, přeci jen jsem skoro dvacet minut byl skoro bez pohnutí a to se už v ledové vodě projevilo..
Po odstrojení a převlečení jsme ještě pokecali se Suchoněm, podívali se na vyvádění freediverů v tenkých neoprénech (moc najevo to nedávali ale musela jim být neskutečná kláda ;)..), no a pak naskládali cajky zase do auta a po zaplacení jsme odjeli. Cesta zpět bez problémů, sice trochu únavná, ale alespoň mi Miloš pomohl kus cesty odřídit..
Suma sumárum, nádherný ponor, neskutečně čistá, ale studená voda a obrovští kapři doplnění jednou trochu nervózní velkou štikou :). Škoda jen té vzdálenosti..